Vznik elektromagnetismu

V další fázi vývoje vesmíru v kvantovém čase 33 (10-10 sekundy)  se z věnečku silné jaderné interakce s energií  180 MeV oddělovala kvanta elektrického náboje - levotočivé elektrony nebo pravotočivé pozitrony o energii 0,5 MeV. Současně se s elektrony oddělila antineutrina a s pozitrony neutrina. Tim se vyrovnaly točivé momenty. Elektromagnetické kvantum pozorujeme jako elektrický náboj - levotočivý elektron nebo pravotočivý pozitron. Náboj tedy může být chápán jako kladný (pravotočivý pozitron) nebo záporný (levotočivý elektron) podle toho jaký má směr otáčení jeho spirála a v jakém je natočení (sklonu) vůči ostatním kvarkům. To je dané uspořádáním o nejnižší energii.  Vzniklý věneček elektromagnetické interakce se přichytil na věneček základního kvanta silné jaderné interakce a dokončil se tak vznik nízko energetického kvarku  pravotočivého up nebo levotočivého down. Tyto kvarky jsou tvořeny věnečkem základního kvanta gravitace, na kterém je přichycen věneček slabé jaderné interakce, dále věneček silné jaderné interakce a ještě věneček elektromagnetismu.

     V základní konfiguraci kvarku up je na věnečku gluonu přichycen věneček pravotočivého elektromagnetického kvanta ve výši +2/3. V základní konfiguraci kvarku down je na věnečku gluonu přichycen věneček levotočivého elektromagnetického kvanta ve výši -1/3. Proton složený ze 2 kvarků up a 1 kvarku down má náboj +1. Neutron složený z 1 kvarku up a 2 kvarků down je bez elektromagnetického náboje. Zdánlivý přebytek záporných elektromagnetických nábojů tvoří ve formě elektronů obal atomu. Přitom se počet elektronů rovná počtu protonů v atomu, mimo nestabilní excitované stavy. Elektrický náboj v atomu není stíněn vlněním na vyšší hladině. Proto má dalekosáhlý účinek.  

     S vynaložením poměrně malé energie  v MeV se však elektron z gluonu oddělí a pohybuje se samostatně jako levotočivý záporný elektron nebo pravotočivý kladný pozitron. Obě varianty však postupně oddělují jednotlivé závity vytvářející elektromagnetické záření s dalekým dosahem. Existují tři záporné elektrické náboje o různé energii : tauon, mion a elektron. V současné době je však stabilní pouze levotočivý elektron, který je nejméně energetický a tudíž nejlehčí a nejstabilnější. Pravotočivá kvanta základů elektromagnetické interakce tvoří v současné době  pozitrony.  V případě pozitronu se při oddělování základů elektromagnetické interakce z kvant gluonů oddělilo neutrino a v případě elektronu se oddělilo antineutrino. Tím se vyrovnaly momenty hybnosti. Počet původních a vzniklých kladných a záporných nábojů tak zůstal vyrovnaný. Současně se ze středně energetických bosonů W+ a W-  stal přechodový boson Z0 a z něj se dalším oddělením antineutrina (neutrina)  stal nízko energetický boson W + nebo W-. 

Elektrické náboje vznikaly již při dělení VVE strun na gluony vznikajících kvarků a několik kvantových jednotek času trvalo než se ustálily. Ve středně energetických kvarcích charm a strange není ukotvena elektromagnetická interakce. V nejméně energetických kvarcích up a down elektromagnetická interakce ukotvena je, ale jen slabě.

    Magnetická (elektromagnetická) síla vzniká vytvořením odštěpených fotonů elektrických nábojů. Indukované elektromagnetické fotony mají mnohem větší velikost než kvanta elektrických nábojů. Oproti ostatním silám je však rozdíl jejich velikosti i množství energie jejich základních kvant elektřiny nejmenší. Proto je běžně slučujeme pod pojem elektromagnetismus.  Malý rozdíl energie základních a indukovaných kvant elektromagnetické interakce způsobuje, že tato interakce není ještě zcela ukotvená a poměrně malým energetickým impulsem se od základu kvarku odděluje. To umožňuje vznik elektrických a magnetických polí, ale také současných forem života. Při dalším rozpínání vesmíru se v průběhu několika desítek miliard roků (1/4 kvantové jednotky času) elektromagnetická interakce zcela ukotví a život v současné formě zanikne.