Vznik slabé interakce
S rozpínáním vesmíru klesala energie a teplota UVE kvant, která měla při vzniku vesmíru energií 1020 GeV (vypočteno pomocí Poissonovy konstanty - viz přílohu). Každou kvantovou jednotku času klesla energiepůvodních energetických kvant o 1 řád. V čase 10-35 sekundy tedy v kvantovém čase 10 se při teplotě 1027 K začala z kvant základu gravitace s energií 1021 eV odštěpovat pravo- a levotočivá kvanta s energií 1,21*1011 eV, která se přichytávala k věnečkům kvant základu gravitace. To byly struny nejenergetičtějších kvant slabé jaderné interakce zvaných Higgsovy bosony. Představit si to můžeme tak, že na levotočivý energetický základ gravitace se přichytil levotočivý nebo pravotočivý energetický základ slabé jaderné interakce. V obou případech byl směr otáčení vzniklého bosonu kolmý na směr otáčení základu gravitace. Vzhledem k rozdílu energií kvant při vzniku slabé jaderné interakce můžeme předpokládat, že z původních jednotlivých kvant základů gravitace vzniklo až 109 nových VVE kvant gravitace, Higgsových bosonů a tauonových neutrin. Věnečky energetických kvant Higgsových bosonů se přichytily na věnečky kvant energetických základů gravitace a vytvořily tak prvotní a nejenergetičtější kvarky top a bottom.
Při dalším rozpínání a ochlazování vesmíru se Higgsovy bosony přeměnily na věnečky vysoce energetických kvant zvaných bosony W+, W-, Zo. Bosony W+ jsou pravotočivá energetická kvanta s energií 80,4 GeV/c2 obíhající kolem o 3 řády menšího energetického základu gravitace. Bosony W- jsou levotočivá UV energetická kvanta s energií 80,4 GeV/c2 . Bosony Zo s energií 91,2 GeV/c2 jsou tvořeny levotočivým i pravotočivým kvantem slabé jaderné interakce. Jsou přechodovým stavem bosonů W+-. Současně se s rozpínáním a ochlazováním vesmíru od kvant základů gravitace oddělovaly další Higgsovy bosony, které se plynule přeměňovaly na bosony W a Z.
Struny slabé jaderné interakce jsou silné do vzdálenosti 10-18 metru, neboť tam dosahují závity jejich energetických strun. V jaderné vzdálenosti 10-15 metru jsou již velmi slabé. Jejich síla, spočívající ve vzájemném protínání drah bosonů a gluonů stačí na udržení gluonů silné jaderné interakce a drží pohromadě kvarky. (Vysvětlení : Obecně se tvrdí, že silná jaderná interakce je stále silná. To však vzhledem o několik řádů energičtějším kvantům slabé jaderné interakce nemůže být pravda. Na vzdálenosti 10-18 metru je silnější slabá jaderná interakce).
Jak je možné, že slabá jaderná interakce působí na mnohem větší vzdálenost než 10-18 metru ? Bosony odštěpují závity svých energetických strun a vytvářejí tak indukované fotony, které jsou do získání potřebné energie na základní struny vázané. Po oddělení se chovají jako samostatné částice. Indukovanou částicí slabé jaderné interakce je levotočivé neutrino nebo pravotočivé antineutrino.