Antihmota

    Antihmota je zrcadlovým obrazem hmoty. Proto si vyhodnotíme v kterých oblastech a jak toto pravidlo platí. Základem hmoty jsou levotočivé kvarky a ty se skládají z levotočivých  strun gravitačních interakcí, bosonů W+ a gluonů. Na nich jsou přichyceny levo- i pravotočivé struny a fotony elektromagnetické interakce.
    Základem antihmoty jsou pravotočivé antikvarky, které se skládají z pravotočivých strun gravitační interakce, bosonů W- a gluonů a pravo i levotočivých strun a fotonů elektromagnetické interakce. Schéma uspořádání kvarku nebo antikvarku je v obou případech stejné. Kolem věnečku energetického kvanta obíhá o 3 řády větší věneček kvanta slabé jaderné interakce. Kolem kvanta slabé jaderné interakce obíhá o 3 řády větší věneček kvanta silné jaderné interakce a kole něho opět o 3 řády větší věneček kvanta elektromagnetické interakce, který je ve hmotě reprezentován elektronem.  Kvanta (struny) bosonů  a gluonů hmoty si vzhledem ke stejné levotočivosti drží od sebe odstup a tím i uspořádání. Obdobně se vzhledem ke své pravotočivosti chovají struny bosonů a gluonů antihmoty.

    Při vzniku vesmíru byla mírná převaha levotočivých UVE kvant energie. Při rozpínání vesmíru stejné množství levotočivých a pravotočivých kvant energie vzájemně zreagovalo a přeměnílo se postupně až na nízkoenergetické záření , levotočivá neutrina a pravotočivá antineutrina. Zbytek levotočivých UVE kvant energie později vytvořil hmotu. Na vznik antihmoty v té době již nebyl dostatek pravotočivých UVE kvant energie. Proto se antihmotné částice mohou vytvářet pouze vyjimečně při urychlení (zvýšení energie) pravotočivých nízkoenergetických kvant energie.