Neutrina a antineutrina
Zatím jsme předpokládali, že UVE nebo VVE kvantum energie se volně pohybuje a při rozpínání vesmíru postupně uvolňuje gravitony. Reálná situace je však mnohem složitější. Při vazbě velmi vysoce energetických strun, ze kterých vznikaly bosony, na levotočivé struny ultra vysoce energetických základů gravitace bylo nutné vyrovnat momenty hybnosti. To se dělo odštěpením několika závitů z velmi vysoce energetické struny, ze které vznikal boson. Došlo tak v podstatě ke vzniku indukovaného fotonu bosonu - levotočivého neutrina, případně pravotočivého antineutrina. Neutrina jsou tedy indukované fotony slabé jaderné interakce, které reagují na slabou jadernou interakci a v menší míře na gravitaci. My nejsme schopni jednotlivé gravitony nebo neutrina odlišit. Proto je při měřeních běžně slučujeme do gravitace.
Prvotní neutrina se oddělovala při vzniku nejenergičtějších kvarků tau a bottom. Nazýváme je proto tauonová neutrina. Při dalším rozpínání a ochlazování vesmíru se z energetických kvant slabé jaderné interakce oddšlovala energetická kvanta silné jaderé interace a kvarky top a bottom přeměňovaly na kvarky charm a strange. Přitom se oddělovala neutrina mionová. Při dalším ochlazení vesmíru se podobným způsobem z kvat silé jaderné interakce oddělovala základní kvanta elektromagnetické interakce. Následně se kvarky charm a strange přeměnily na kvarky up a down. Přitom se oddělovala elektronová neutrina. V současné době vznikají neutrina převážně v nitrech sluncí při termonukleárních reakcích.
Neutrino je druhem kmitavého energetického vlnění v trojrozměrném prostoru (respektive čtyřrozměrném časoprostoru při započtení parametru času). Jeho jednotlivé kmity se však pohybují ve spirále, která má přímou podélnou osu ve směru jejich pohybu. Čím více energie obsahuje, tím vyšší je frekvence jeho kmitů a menší jejich vlnová délka. Vzhledem k tomu že se bezprostředně podílejí na přeměnách nábojů a náboje současných kvarků se počítají i ve třetinách základního náboje protonu nebo elektronu, musí být i počet závitů neutrin a antineutrin dělitelný třemi. Současné elektronové neutrino má na délku svého kvanta 3 závity.
Před několika roky byla na urychlovači v Cernu zjištěna hmotnost (energie klidového stavu) elektronového neutrina 0,32 eV. Porovnáme s elektronem.
- elektron : klidová hmotnost 5,11 * 105 eV/c2, energie 8,17 * 10-14 J, hmotnost 9,11 * 10-31 kg
- el.neutrino : klidová hmotnost 0,32 eV/c2 , energie 5,13 * 10-20 J , hmotnost 5,71 * 10-37 kg
Při přepočtu přes fyzikální jednotky ze vztahu m = E/c2 vypočteme klidovou hmotnost elektronového neutrina 5,77 * 10-37 kg.
Frekvenci elektronového neutrina vypočteme ze vztahu f = E/h , f = 5,13 * 10-20/6,626 * 10-34
f = 7,7 * 1013 Hz.
Vzhledem k jejich množství v okrajových oblastech fotonového a neutrinového obalu hmotné části vesmíru se tak významně podílejí na urychlování rychlosti rozpínání hmoty v okrajových oblastech hmotné části vesmíru a jsou tak součástí temné energie.
Vzhledem ke složitější stavbě než má foton, je neutrino nepatrně pomalejší než foton a je schopno přenášet mnohonásobně více energie než fotony. Navíc dokáže odnášet nebo přinášet točivý moment při přeměnách hmotných částic nebo při interakcích energetických kvant. Směr otáčení fotonu ve spirále neutrina určuje, zda se jedná o částici podílející se na stavbě hmoty (levotočivé) nebo antihmoty (pravotočivé).
Při vzniku hmoty a při jejích reakcích vznikají neutrina i antineutrina ve stejném množství. Pokud v jedné reakci vznikne neutrino v následující reakci vznikne antineutrino. Tím jsou vyrovnány točivé momenty, což je základní předpoklad stability hmotných částic.