Prostorové uspořádání kvarků

     Složení kvarků je následující. Kolem rotující levotočivé vysoce energetické struny gravitační interakce obíhají v dalších třech úrovních struny dalších interakcí. Na nejnižší a tedy nejenergetičtější úrovni je struna slabé jaderné interakce bosonu W+. Na vyšší hladině obíhá spirálovitě asi o 3 řády méně energetická levotočivá struna silné jaderné interakce gluonu a na nejvyšší a nejméně energetické úrovni obíhá spirálovitě foton náboje elektrické interakce se 3 závity na délku 1 oběhu. U kvarku down na nejvyšší úrovni obíhá levotočivý foton elektronu o 3 závitech. Stabilnější je uspořádání kvarku up bez elektronu. Při vyšší teplotě je toto uspořádání méně stabilní a v důsledku kvantových fluktuací musí na méně energetické vyšší úrovni obíhající elektron kvark opustit.

Schéma interakcí v kvarku (složení kvarku) – svrchní pohled
 

 
Schéma kvarku – boční pohled
 

 
Nejmenší je spirálová struna gravitační interakce, jejíž účinnou oblast představuje vnitřní černý kruh (elipsa). Tmavá (zelená) oblast představuje dosah působení bosonu W+-  slabé jaderné interakce obíhajícího v přibližně o 3 řády větší spirále kolem gravitační interakce. Přitom závity věnečku levotočivé spirály bosonu jsou kolmé na závity disku nebo spíše věnečku gravitační interakce a protínají se s nimi v hraniční oblasti. Mohou mít souhlasný směr otáčení jako pohyb gravitační interakce u bosonu W+ nebo obrácený směr otáčení u bosonu W-.                                   
      Světlá (oranžová) oblast představuje oblast působení závitů spirály silné jaderné interakce neboli gluonu obíhajícího mírně excentricky kolem bosonu W+ v přibližně věnečkové oblasti o 3 řády větší než slabá jaderná interakce. Levotočivé závity věnečku gluonů jsou kolmé na závity věnečku bosonů a mohou mít směr pohybu jejich spirály souhlasný nebo protisměrný se směrem pohybu bosonů.
      Nevybarvená oblast představuje oblast  působení  spirály elektrické interakce (elektrického náboje) obíhající mírně excentricky kolem oblasti silné jaderné interakce v přibližně věnečkové oblasti o tři řády větší než je oblast silné jaderné interakce. Závity věnečku kvant elektrického náboje jsou kolmé na závity věnečku gluonů a mohou mít směr pohybu jejich spirály souhlasný nebo protisměrný se směrem pohybu gluonů.
      Šipkami jsou znázorněny  indukované spirálové fotony gravitace, univerzálního informačního pole (indukované fotony slabých jaderných interakcí), telekineze (indukované fotony silných jaderných interakcí) a magnetismu (indukované fotony elektrického náboje). Všechny uvedené indukované fotony mají na rozdíl od jejich energetických základů daleký dosah.
      Na tomto místě je zapotřebí si uvědomit, že uvedené schéma kvarku je v podstatě pouze energetická kostra kvarku, na kterou jsou  nabaleny indukované fotony jednotlivých sil, které zprostředkovávají jejich působení na dálku. Tyto fotony mají dle druhu veliký až nekonečný dosah působení. Jejich dráhy jsou odvozeny od kmitů jejich základních energetických kvant ve hmotné jednotce, takže jsou různě propletené. Podstatné je, že ve hmotné jednotce (kvarku, atomu, molekule) jsou ustálené, třebaže jejich vzájemným působením mohou být různě deformované. Z toho pak vyplývají jakoby náhodné reakce typu přirozeného radioaktivního rozpadu a podobně. Přehled kvarků je v následující tabulce.


Typ kvarku                Klidová hmotnost            Náboj
D (down) / (dolů)             3,5 – 6,0 MeV/c2      - 1/3
U (up) / (nahoru)             1,5 – 3,3  MeV/c2     + 2/3
S (strange) / (podivný)           92,4  MeV/c     - 1/3
C (charm) / (půvabný)          1 270  MeV/c    + 2/3
B (bottom) / (spodní)
   (beauty) / (krásný)              4,2   GeV/c2       - 1/3
T (top) / (svrchní)
   ( trau) / (pravdivý)              175   GeV/c2      + 2/3

    V této souvislosti musíme vzít v úvahu, že popisujeme současný stav vývoje hmoty, která se skládá z kvarků up a down. V počátcích vývoje vesmíru se vznikající hmota (respektive její základy) skládala z nejenergetičtějších kvarků top (173 GeV) a bottom (4,2 GeV). Z nich je tvořena hmota černých děr.  S postupem času a ochlazováním vesmíru  poklesla i energie kvarků a přeměnily se ve středněenergetické kvarky charm (1,3 GeV) a strange (95 Mev).  Ty se pak při dalším ochlazení vesmíru přeměnily na současné kvarky up (3 MeV) a down (5 MeV).

    Při gravitačním smršťování velkých hvězd do 30 násobku hmotnosti slunce po vyčerpní vodíku se smršťováním objemu jádro hvězdy ohřeje tak, že se odštěpí elektronová obálka kvark a objem kvarků se zmenší o 9 řádů. Odpovídajísím poměrem se zmenší velikost slunce, kkteré se tak přemění na takzvaně neutronovou hvězdu. U větších hvězd  se odštěpí ještě z kvarků vrstva silné jaderné interakce a tím se zmenší opět o 9 řádů. Tím se z nich stanou kvarky top a bottom a ze slunce černá díra. Přebytečná hmota a energie je odmrštěna do vesmíru.