Podmínky vzniku hmoty

Ještě před vznikem našeho vesmíru existovalo univerzální pole energetického vlnění s nulovou průměrnou energií zvané někdy Univerzum. Jednotlivé energetické struny (energetická kvanta) v tomto energetickém poli však mají zcela náhodný směr kmitů. Vzhledem k tomu, že toto energetické pole nemá žádný střed, je bezrozměrné a bezčasové. Nemůžeme v něm ani jednoznačně definovat, která energetická struna má kladnou a která zápornou energii. Vlnění těchto energetických strun se však náhodně skládá do skupin s kladnou nebo zápornou hodnotou energie. Tyto nepravidelnosti se však během několika dalších kmitů většinou zase vyruší.

     Univerzální energetické pole zahrnuje pravo- i levotočivá kvanta energie, která jsou z našeho hlediska převážně ultra vysoce energetická (UVE kvanta). Tato kvanta energie se při svém pohybu občas srazí a při srážce rozdělí na množství méněenergetických kvant energie.  Méněenergetická kvanta energie mají větší rozměry a obdobně jako hmota mají při stejném směru otáčení jejich spirály snahu se sdružovat. Energie sdružovaných kvant tak narůstá až do velmi vysokých hodnot. Vytvoří se rovnováha mezi vznikem a zánikem těchto UVE kvant. Součet energií pravotočivých kvant a levotočivých kvant je nulový. To je rovnováha ve výši jejich průměrné energie. Druhou rovnováhou je rovnováha v celkovém momentu jejich hybnosti pravotočivých i levotočivých kvant energie. Ta zaručuje nulovou průměrnou energii univerzálního energetického pole. Na čas přitom nemusíme hledět, protože ten je z jejich hlediska zcela nepodstatný.

    Je pravděpodobné, že z našeho hlediska v jednom okamžiku „několik“ ultra vysoce energetických strun (UVE strun)  o energii přes 10²⁹ eV složilo neobvyklým způsobem – do kruhu nebo spíše koule o rozměru přibližně 10^-35 metru. Rovněž počet jejich kmitů a energie byly ohromné. Počet kmitů přesahoval 10⁴³ Hz. To jsou hodnoty vypočtené z všeobecně uznávané minimální měřitelné vzdálenosti dané Poissonovou konstantou l = 3*10^-35 metru  podle vzorce f=c/l, f=3*10⁸/10^-35 = 3*10⁴¹. Ve vznikajícím vesmíru však byly velikosti jednotek délky a času o desítky řádů menší. Vysvětlení je ve stati Kvantový prostor a čas.

    Při návratu do původního stavu se kvůli vysoké rotaci složená kruhová UVE struna v době 10^-43 sec. od počátku sloučení  rozpadla na obrovské množství stále ještě ultra vysoce energetických (UVE) pravotočivých a levotočivých rotujících  strun. Tyto struny byly základem gravitace a antigravitace, jak dále uvidíme. Tím, že rotují kolem společného středu a spirálovitě se rozpínají, vytvořily základ pro časovou posloupnost od společného vzniku. Tak se vytvořil počátek našeho vesmíru. Vznikem jednotného středu pro všechny struny a fotony v tomto klubíčku energie vznikl počátek času, který plyne stále jedním směrem až do ukončení rozpínání vesmíru. Tento čas má však nelineární charakter. S rozpínáním vesmíru se jeho dílky charakterizované vlastnostmi fotonů zvětšují úměrně s tímto rozpínáním. Tak zůstává vnitřní frekvence energetických strun a vzniklých fotonů a jejich rychlost stejná po celou dobu rozpínání vesmíru a čas pro ně plyne konstantně.

  Při vzniku vesmíru byla v počátečním energetickém klubíčku převaha levotočivých energetických strun v poměru 1 000 001 : 1 000 000.   To způsobilo levotočivou rotaci celého vznikajícího vesmíru. Při vzniku hmoty ve vesmíru jsou energie rotací tím nejdůležitějším faktorem. 

 Pro vlastnosti vesmíru, stabilitu a vymezení vesmíru v prostředí Univerzálního pole je velice podstatné, že se vesmír otáčí a vymezuje tak oblast svého působení. Rotační moment vesmíru byl v počáteční fázi ohromný. Vzhledem k rotačnímu rozpínání se však z větší části přenesl v otáčení jednotlivých  stupňů vznikajícího vesmíru : kvarků, atomů, hvězdných soustav včetně jejich planet, galaxií a soustav galaxií. Tím byly určeny i jejich vlastnosti. Bez energie rotací nemohla vzniknout gravitace, ostatní interakce ani hmota.      

   Nejenergetičtější energetické struny měly nejmenší velikost a při rotaci spojené s rozpínáním počátečního klubíčka se energie nutná na vznik dalších a větších stupňů pronikavě snižuje a velikost a počet těchto nových stupňů vývoje energie pronikavě zvyšuje. V každém stupni počátečního vývoje vesmíru se při rozpínání velmi vysoce energetické struny rozpadají a vniká řádově mnohonásobně větší množství méněenergetických rotujících uspořádání v pořadí  : UVE struny  * interakce (síly)  *  hmota * neutrina a fotony. Přitom se zákonitě na příslušném energetickém stupni  a při určité teplotě vydělily interakce a později i hmota, protože vážou přesně energii potřebnou na vnitřní a vnější rotace a vibrace daných stupňů. Rotační moment se rozdělil  při rozpadu složené struny tak, že menší část UVE strun obíhající uprostřed klubíčka si ponechala pouze minimální rotační moment spočívající v otáčení a „mírném“ rozpínání centra vznikajícího vesmíru a UVE struny silně se rozpínající části vesmíru převzaly téměř 99 % této rotační energie, která se v dalším stupni podobným způsobem přeměnila do vibrací a rotací interakcí a v dalším stupni do vznikající hmoty.

     Energie rotací mají mimořádný vliv například i na vznik planet a měsíců. Hvězda vznikající z rotujícího prachoplynového oblaku odhodí část hmoty tím způsobem, že v odhazované hmotě, ze které vznikají planety zůstane asi 90 % rotačního momentu původního prachoplynového oblaku a na hvězdě zůstane jen necelých 10 % rotačního momentu. Obdobný mechanismus působí při vzniku planety, která při rotaci odvrhuje materiál pro vznik jejích měsíců. Vznik hvězdných soustav a ve vyšším stupni vznik planet a měsíců je tedy z důvodu rotace již vznikajícího vesmíru nevyhnutelný. Podobně je ze stejného důvodu nevyhnutelný vznik kvarků a atomů.