Energetické struny a fotony

      UVE (ultra vysoce energetická) struna nebo VVE (velmi vysoce energetická) struna je vysoce energetické kvantum, jehož kmity jsou v jedné rovině. Čím více energie obsahuje, tím vyšší je frekvence jeho kmitů a menší jejich vlnová délka. V počátečním vesmíru byla jejich energie obrovská. Pravděpodobně přesahovala řádově 10⁴⁵ eV. Dráhou UVE strun je velice krátká vlnovka s přímým směrem pohybu v podélné ose vlnovek. Pohybují se neustále rychlostí světla. Celková energie energetické struny se skládá z energie vibrací (nepřímo úměrná poloměru jejich kmitů) a z ovíjení (roste s délkou ovinutí – tedy s poloměrem a počtem závitů na délku struny). To platí i pro složené struny kvarků a veškeré hmoty. U nich je však další složkou energie jejich kinetická energie úměrná rychlosti jejich pohybu. S rozpínáním vesmíru klesá teplota vesmíru současně se snižováním energie vlastních vibrací kvarků a tedy hmoty. Narůstá však energie ovíjení, respektive při posuzování vůči středu soustavy potenciální energie, která určuje gravitační sílu částic hmoty i celé soustavy. To platí na všech stupních vývoje hmoty. Čím vyšší a větší soustava, tím vyšší podíl potenciální energie částic obsahuje. Zároveň však s rozpínáním vesmíru roste téměř lineárně potenciální energie hmoty, neutrin i záření a vytváří tak průběžně takový nárůst gravitace, který po fázi rozpínání vesmíru zajistí jeho opětné smrštění.

     Foton je poměrně malé kvantum energie, jehož kmity jsou v jedné rovině. Čím více energie obsahuje, tím vyšší je frekvence jeho kmitů a menší jejich vlnová délka. Jeho dráhou je vlnovka s přímým směrem pohybu v podélné ose vlnovek. Tato dráha se však působením gravitace mírně ohýbá. Fotony vzhledem ke své jednoduché stavbě mohou reagovat s energetickými kvanty elektromagnetické síly, konkrétně s elektrony a pozitrony. Pohybují se neustále rychlostí světla, ale při průletu v hmotném prostředí je vlivem interakcí jejich rychlost nižší než ve vakuu.