Mechanismus působení sil (interakcí)
Každá interakce má své silové struny, které se ve hmotných částicích pohybují v přibližně kruhových oblastech a mají určité rozsahy vlnových délek, které se protínají na hranicích oblastí jednotlivých sil a zajišťují tak stabilitu hmotných částic.
Nás však z praktického hlediska zajímají síly působící mimo vlastní jádro atomů. Těmito silami jsou indukované fotony jednotlivých interakcí. Ty působí na mnohem delší vzdálenosti. Příkladem jejich vzniku je magnetismus v cívce s procházejícím elektrickým proudem. Indukované fotony slabé a silné jaderné interakce a gravitace vznikají podobně. Při průchodu polem stejných energetických základů vznikají jejich indukované fotony, kterými jsou v případě v případě silné jaderné interakce velice silné záření, v případě slabé jaderné interakce levotočivá neutrina a pravotočivá antineutrina a v případě gravitace gravitony. Jejich základní vlastnosti jsou dány následujícími vztahy. Čím má jejich energetická struna více energie a je menší, tím má jejich indukovaný foton méně energie a má větší vlnovou délku. Dosah jejich působení je teoreticky nekonečný. Reálně je však omezen poklesem jejich intenzity s třetí mocninou vzdálenosti.
Kvark - schéma indukovaných fotonů jednotlivých sil
Sféra s černou výplní - gravitony
Sféra se zelenou výplní - indukovaná neutrina a antineutrina
Sféra se žlutou výplní - indukované vysoce energetické záření
Sféra s oranžovou výplní - indukovaný magnetismus
Společné vlastnosti indukovaných fotonů jednotlivých sil :
- v počátcích vesmíru měly minimální energii, ale s rozpínáním vesmíru jejich síla roste.
- mají dosah dosah teoreticky až na konec vesmíru
- po svém vzniku se šíří na obě strany rychlostí světla jako jednotný závit, přičemž jejich reakce na jedné straně závitu se automaticky šíří i na druhé straně závitu. Rychlost přenosu impulsu v závitu tak zdánlivě není závislá na rychlosti světla.
- u základních interakcí roste oblast jejich působení mezi jednotlivými silami přibližně o 3 řády a jejich energie klesá o 6 řádů. U indukovaných interakcí je rozdíl energií jejich fotonů nejméně 9 řádů . Proto je například tak obrovský rozdíl (přes 60 řádů) mezi energií základních strun gravitační interakce a gravitonů.
Největší energii mají základní energetické struny gravitace. Jejich indukované gravitony jsou velmi slabé a mají nekonečný dosah působení. S fotony ostatních interakcí vzhledem k jejich odlišným vlnovým délkám prakticky nereagují.
Energeticky slabší, ale přesto druhé nejsilnější jsou základní struny slabé jaderné interakce. Na vzdálenostech převyšujících velikost jejich energetických strun 10-18 metru se však jeví jako slabé. Jejich odvozené fotony jsou aá o 6 řádů silnější než gravitony a nazýváme je neutrina. Mají dosah přesahující až o 3 řády velikosti galaxie.
O několik řádů méně energie mají základní struny silné jaderné interakce. Mají samy větší dosah kolem 10-15 metrů, takže při zkoumání na jaderných vzdálenostech se jeví mnohem silnější než struny slabé jaderné interakce. Jejich indukované fotony mají kratší vlnové délky než neutrina a při svém vzniku to jsou struny velmi energetického záření.
Struny elektromagnetismu v podobě elektrických nábojů jsou již relativně dlouhovlnné. Proto jejich indukované fotony magnetismu mají jen asi o 3 řády větší vlnovou délku a pro účely našich běžných měření tak spolu splývají v elektromagnetismus. Mají však jednu zvláštnost. Vzhledem k jejich jednoduché stavbě jsou schopny reagovat nejen s dalšími elektromagnetickými fotony, ale jsou také zprostředkujícím působením elektromagnetické interakce s hmotnými částicemi. Při rozpínání vesmíru poměrně rychle zvyšují svou vlnovou délku a snižují svou kinetickou energii. Vypadá to, že lidský mozek je schopný je přijímat a dekódovat. Jsou to nositelé paranormálních jevů. Z trochu jiného hlediska je to hledané univerzální informační pole (UIP) prostoupené prakticky celým hmotným vesmírem. Univerzální informační pole musí být na frekvencích (energiích), které lidský organismus dokáže přijmout přímo mozkem - tedy v oblasti mikrovln. V chladném vesmíru nic neruší, takže se jeho fotony dají vystopovat. Atomy totiž neustále přijímají a vyzařují energii. Přijímají jen kvanta, která jsou celočíselnými násobky délky jednotlivých vln a vyzařují vlny o délce odpovídající jejich tepelné energii. Detektory pro zjišťování UIP musí být dlouhovlnné a vysoce citlivé – něco jako náš mozek. Na těchto vlnách je zajímavé především to, že vzhledem k jejich nízké energii jsou silně modifikované. Nesou tedy velké množství informací, které jejich vysílač nebo přijímač také dokáže číst například prostřednictvím telekineze. Zdá se, že někteří jedinci tuto schopnost svého podvědomí mají a jsou dokonce schopni si tyto nezřetelné signály své i jiných lidí přetransformovat do reálných myšlenek a reálné řeči. Přitom k navázání komunikace dochází světelnou rychlostí. Tyto vlny nesoucí informace z doby jejich vzniku nebo z doby jejich pozdějšího ovlivnění jsou ty tajemné vjemy : duchové, aura, telepatie, předpovídání budoucnosti a čtení minulosti. To je ten neznámý a přitom důvěrně známý svět, který nás obklopuje.
Pro orientaci uvádím tabulku předpokládané velikosti vlnové délky silových strun interakcí a jejich odvozených fotonů v jejich skutečné velikosti za ideálních podmínek samostatných atomů vodíku. Tyto velikosti se totiž v závislosti na celkové energii daného uskupení (počtu kvarků, atomů, sluncí, galaxií) skokově (kvantově) mění. V zásadě však lze říci, že s rostoucím počtem protonů a neutronů v jádrech atomů vlnové délky jejich energetických silových strun klesají a vlnové délky jejich odvozených fotonů rostou.
Gravitační 10-21 m 10+12 m
Slabá 10-18 m 10+5 m
Silná 10-15 m 10-3 m
Elektromagnet. 10-12 m 10-9 m
Při výpočtu sil spojujících vesmír nemůžeme počítat pouze s gravitací, která je rozhodující na velikých vzdálenostech, ale musíme započítat příspěvky ostatních sil. Například elektromagnetická síla se projevuje i na mezihvězdné úrovni. Bude nutné započítat i "slabou" sílu neutrin, se kterou nikdo nepočítá. Ve stavbě hmoty je na elektron vázáno pravotočivé antineutrino, které vyrovnává jeho levotočivý moment hybnosti a přispívá tak k jeho stabilitě. Na pozitron je vázáno levotočivé neutrino, které vyrovnává pravotočivý moment hybnosti pozitronu a přispívá tak k jeho stabilitě. Takto upravený model hmoty navazuje na výpočetní modely supergravitace a strunové teorie. Představme si to následujícím způsobem. Rotující věneček základu gravitace je možno matematicky popsat 3 parametry. Na popis energetického základu slabé jaderné síly potřebujeme další 3 parametry. Podobné je to se silnou jadernou sílou , elektromagnetickou sílou a silou neutrinovou. S parametry času a prostoru je to 16 parametrů. Pro popis indukovaných sil potřebujeme dalších 15 parametrů. I to souhlasí s oficiálni vědeckou teorií.