Vznik gravitace a její vlastnosti
Pokud se ultra vysoce energetická (UVE) struna nebo velmi vysoce energetická (VVE) struna pohybuje v prostředí podobných strun, vytváří se jejími vlastními závity kolem ní silové pole, které se od ní kruhovitě šíří. V tomto silovém poli síla působí kolmo na silokřivky a také na směr pohybu energetické struny (paralela s elektromagnetickou silou). Toto silové pole má snahu dostat se do bezsilového stavu, kdy energetická struna letí podél siločar a její energetický tok a silové pole jsou stejné. Tak se pohyb struny zakřivuje do tvaru šroubovice kolem silokřivek silového pole. Energetická struna při pohybu v prostředí podobných strun sama generuje silové pole, což způsobí její zkroucení do šroubovice v níž má její energetický tok a silové pole „rovnoběžný“ směr paralelní nebo antiparalelní a struna se zatáčí do spirály. Energetické struny tj. UVE nebo VVE struny tedy od vzniku vesmíru létají ve spirále, která se u hmotných částic zatáčí do kruhu a vytvářejí tak jakýsi věneček nebo kouli. Věneček je při ustálených podmínkách stabilnější.
Při rozpínání vesmíru se za uvedených podmínek postupně oddělují jednotlivé závity UVE struny gravitace, které se jen pomalu oddělují a mají velmi malou energii a obrovský dosah. V podstatě tak vznikají indukované gravitační fotony neboli gravitony o kruhové dráze, která v části své dráhy probíhá osou spirály silové struny. Gravitony jsou v podstatě indukované osové fotony energetických strun gravitačních interakcí hmoty, ale i volných velmi vysoce energetických strun. Co si pod tím představit? Velmi vysoce energetické struny gravitační interakce buď letí ve spirále přímým směrem u volných strun , nebo se spirála stáčí do tvaru věnečku v případě hmotných částic. Vlastní gravitační působení velmi vysoce energetických strun gravitačních interakcí probíhá prostřednictvím gravitonů, což jsou velice dlouhovlnné fotony o jednom závitu na délku fotonu.
Schéma vzniku gravitonu :
Tmavý kruh je 1 závit věnečku závitů ultra vysoce energetické silové struny gravitační interakce s velikou silou a malým dosahem. Světlý pruh se šipkami znázorňuje indukovaný gravitační foton neboli graviton procházející osou věnečku energetické gravitační struny. Tento foton se opět okolo podélné osy otáčí do spirály, která má malou výšku vln a malý počet závitů, ale obrovský poloměr kruhu, do kterého se zatáčí. Má v jednotce objemu malou sílu, ale má veliký dosah. U prvotních UVE strun je poloměr gravitonu téměř shodný s poloměrem vesmíru. U volně letících energetických strun je dráha gravitonů téměř přímá s minimálním zakřivením do spirály a sleduje dráhu energetické struny. Vzhledem ke své veliké vlnové délce zůstává graviton v podstatě dlouhodobě vázaný na energetickou strunu gravitace kvarku v hmotné částici a odděluje se až po dosažení délky celého závitu. Každá UVE struna při rozpínání vesmíru vytváří velká množství gravitonů. Se snižováním energie UVE strun se zvyšuje poměr energie vzniklého gravitačního fotonu a základího energetického kvanta . Tento druhotně vzniklý graviton má větší gravitační sílu a menší dosah.
Vyzařování gravitačních fotonů (vln) spotřebovává energii vlastní struny energetické gravitační interakce. Kde se ta energie bere? Je to jednoduché. Při rozpínání vesmíru se kinetická energie této energetické struny postupně přeměňuje na gravitony. S přibýváním gravitonů se zvětšují závity této energetické struny, snižuje se její energie a teplota. Tak to bude do chvíle maximálního bodu rozpínání vesmíru, kdy téměř všechna kinetická energie vesmíru bude přeměněna na gravitační. Tento mechanismus zároveň vysvětluje dlouhodobou stabilitu volných fotonů a neutrin ve vesmíru i relativní stabilitu současných hmotných částic.
A nyní si ozřejmíme vliv směru otáčení. V prvních jednotkách kvantového času vznikaly z ultra vysoce energetických (UVE) strun VVE struny, které měly pravotočivý i levotočivý směr otáčení. Z dnešní převážné levotočivosti hmoty vyplývá, že již v počátečním energetickém klubíčku malou převahu 1 000 001 : 1 000 000 měly levotočivé UVE struny. To je pravý základ narušení CP symetrie. Při stejném směru otáčení se tyto struny odpuzovaly. Při obráceném směru otáčení se vzájemně přitahovaly až se spojily a v zápětí rozpadly. Zachováním energie a momentu hybnosti z nich vzniklo stejné množství pravotočivých a levotočivých strun. Celkově však převažovaly levotočivé struny. Při mírné převaze ultra vysoce enegetických energetických levotočivých strun v počátku vesmíru zákonitě převážilo odpuzování, což představuje antigravitační působení v počátcích vznikajícího vesmíru. Vesmír se tedy již v první kvantové jednotce času začal rozpínat stále vyšší rychlostí. Při rozpínání vesmíru však tato odpudivá síla UVE strun klesá s třetí mocninou vzdálenosti. Po 1 kvantové jednotce času tak můžeme antigravitační působení ve vesmíru zcela zanedbávat a uvažovat pouze o gravitačním působení UVE strun a později hmoty. Od té doby se rozpínání vesmíru již neurychluje, ale vlivem otáčení vesmíru a gravitačním působením velice mírně zpomaluje tak, že v konečné fázi vývoje vesmíru budou po letu v uzavírající se spirále fotony i hmota létat maximální rychlostí po kružnici.
Vliv indukovaných gravitačních fotonů však má jiný průběh. V počátku vývoje vesmíru byl nepatrný, ale s rozpínáním vesmíru se dále uvedeným způsobem zvětšuje až do skončení jeho rozpínání. Jak dále uvidíme, indukované osové fotony vznikají i u silových strun slabé a silné jaderné interakce. Tyto indukované osové fotony jsou silnější než gravitační osové fotony UVE strun a zprostředkovávají interakce hmotných částic dalekého dosahu. Čím větší plocha závitů jednotlivých gravitonů se protíná, tím větší silou na sebe působí.
V této souvislosti nás zajímá, jaké vlastnosti měla energetická kvanta počátečního vesmíru. V prvním přiblížení si kupodivu vlastnosti počátečních UVE kvant můžeme poměrně jednoduše z oficiálních změřených dat vypočítat. Frekvenci nejenergetičtějších kvant vypočteme z minimální měřitelné délky dané Poissonovou konstantou l = 10-35 metru podle vzorce f = c/l
f= 2,98*108 /10-35 = 2,98*1043 Hz
Jejich energie je násobkem Planckovy konstanty h=6,626*10-34 kg*m2/s a frekvence f ze vztahu E = h*f
E = 6,626*10-34*2,98*1043
E = 1,975*1010 Joule = 1,233*1029 eV
UVE struny vznikajícího vesmíru měly v našich konstantních jednotkách frekvenci 2,98 * 1043 Hz a energii 1,233*1029 eV .
Energii počátečních kvant však můžeme vypočítat z Planckovy konstanty i jinak. Z počáteční frekvence kvant vypočteme energii energetických kvant vznikajícího vesmíru a tomu odpovídající energii a hmotnost původních gravitonů.
Výpočet : E = h*f = 6,626 * 10-34 * 1060
E = 6,626 * 1026 J = 4,14 * 1045 eV
Současná vazebná síla energetických základů gravitace je 39 tun tj. 2,74 * 1040 eV. Rozdíl 5 řádů mezi prvotními a současnými energetickými základy gravitace je přibližně stejný jako rozdíl energie nejenergičtějších kvarků top a bottom a současnými kvarky up a down. To potvrzuje, že gravitace vznikala již v první jednotce kvantového času. Zároveň lze spočítat energii současných gravitonů, která se rovněž o 60 řádů liší od současného energetického základu gravitace. V tom případě má současný graviton energii 3,65 * 10-19 eV neboli 5,85 * 10-38 J, což odpovídá hmotnosti 6,5 * 10-55 kg.
Frekvence kmitů nejpůvodnějších gravitonů však byla jiná. Schrek a Schwarz již v roce 1974 prokázali, že energie gravitonů je nepřímo úměrná energii jejích energetických základů. Od té doby uplynulo téměř 60 jednotek kvantového času a při každé kvantové jednotce času se frekvence kvant zmenšila desetkrát. Gravitony by se tedy měly svou energií nejméně o 60 řádů odlišovat od energetických základů gravitace. Minimální energie původních gravitonů byla tedy 1,51 * 10-33 J .