Antihmota

     Antihmota je zrcadlovým obrazem hmoty. Proto si vyhodnotíme, jak toto pravidlo platí. Základem hmoty jsou levotočivé kvarky a ty se skládají z levotočivých  strun gravitační interakce, bosonů W+ a gluonů. Na nich jsou přichyceny levo- i pravotočivé fotony elektromagnetické interakce.

Základem antihmoty jsou pravotočivé antikvarky, které se skládají z pravotočivých strun gravitační interakce, bosonů W- , gluonů a pravo i levotočivých fotonů elektromagnetické interakce. Schéma uspořádání je v obou případech stejné.

     Struny bosonů a gluonů hmoty si vzhledem ke stejné levotočivosti drží od sebe odstup a tím i uspořádání. Obdobně se vzhledem ke své pravotočivosti chovají struny bosonů W- a gluonů antihmoty. Při vzájemném smíchání (srážce) hmotných a antihmotných částic však dochází světelnou rychlostí k jejich vzájemnému spojení a rozpad na spirálové pravo- a levotočivé záření, jehož složení závisí na teplotě respektive na energii částic a antičástic při jejich srážce. Při nižších energiích je mnohem pravděpodobnější, že se již nové částice nebo antičástice nevytvoří a zůstanou ve formě energetických strun neboli záření a neutrin nebo antineutrin.

    V počátku vesmíru byla malá převaha levotočivých ultra vysoce energetických (UVE) kvant energie. Na základě zkoumání reliktního záření můžeme říci, že jejich poměr byl přibližně 1 000 001 : 1 000 000. Při vývoji vesmíru z UVE strun vydržel pouze zbytek levotočivých, které vytvořily základ levotočivé hmoty. Ostatní levotočivá a pravotočivá kvanta energie  spolu vzájemně zreagovala za vzniku méně energetických strun, neutrin a fotonů.  Pro vznik antihmoty tak téměř žádná pravotočivá UVE kvanta energie nezbyla, neboť byla přeměněna anihilací na méně energetické záření.  Již vzniklá antihmota velmi rychle anihilovala kontaktem s hmotou. Od vzniku hmoty mohou antihmotné částice vzniknout pouze urychlením (zvýšením energie) pravotočivých nízkoenergetických kvant energie.