Vznik slabé interakce

  S rozpínáním vesmíru klesala energie a teplota UVE kvant. V čase 10^-35 sekundy  tedy v kvantovém čase 8 se při teplotě 10²⁷ K začala z kvant základu gravitace odštěpovat pravo- a levotočivá kvanta s energií 10¹⁴ GeV, která se přichytávala k věnečkům kvant základu gravitace. To byly struny nejenergetičtějších bosonů zvané Higgsovy bosony. Při dalším rozpínání a ochlazování vesmíru se při přechodu na vznik gluonů Higgsovy bosony přeměnily na středně energetické bosony W+, W-, Zo a na mio neutrina a antineutrina, která vyrovnávala momenty hybnosti rozpínajících se strun.

    V další fázi vývoje vesmíru při vzniku magnetismu vznikaly nízko energetické  bosony W+, W-, Zo . Bosony W+ jsou pravotočivá energetická kvanta s energií 80,4 GeV/c² obíhající kolem o 3 řády menšího energetického základu gravitace.  Bosony W- jsou levotočivá UV energetická kvanta s energií 80,4 Gev/c^{2 .} Bosony Zo s energií 91,2 Gev/c² jsou tvořeny energetickým základem gravitace, kolem něhož obíhá levotočivé i pravotočivé kvantum energetického základu slabé jaderné interakce. Jsou přechodovým stavem bosonů W+-.  Struny slabé jaderné interakce jsou silné do vzdálenosti 10^-18 metru, neboť tam dosahují závity jejich energetických strun. V jaderné vzdálenosti  10^-15 metru  jsou již velmi slabé. Jejich síla, spočívající ve vzájemném  protínání drah bosonů a gluonů stačí na udržení gluonů silné jaderné interakce.  Jejich síla drží pohromadě kvarky.