Vznik silné interakce

 Třetí vydělenou interakcí byla při 10¹⁶ K a energii 10⁸ GeV v kvantovém čase 23 silná jaderná interakce, respektive její silové struny zvané gluony. Její vznik si lze představit tak, že při rozpínání prostoru se od bosonů W slabých jaderných interakcí odštěpila část závitů, které vytvořily další vrstvu opět spirálových strun, které obklopily věneček bosonů W slabé jaderné interakce. Tento věneček má přibližně o 3 řády větší průměr než u strun slabé jaderné interakce a jeho jednotlivé spirály jsou deformované do tvaru dráhy komety a protínají se s dráhami strun slabé jaderné síly, které mezitím udělaly nejméně tisíc kmitů. Dráha jednoho závitu silné jaderné síly je totiž tisíckrát větší než dráha závitu slabé jaderné síly. Silná interakce je na 1 fm (10^-15 metru) 10¹³ krát větší než slabá interakce. Kmity strun silné jaderné interakce se musí protínat s kmity bosonů slabé jaderné interakce. Musí proto být celistvým podílem jejich kmitů. To je základní podmínka jejich stability. Jejich současné rozměry jsou kolem10^-15 metru. Tyto spirálové struny obíhají po excentrické dráze podobné dráze komety kolem věnečku bosonů W tak, že vytvoří o 3 řády větší kouli nebo spíše věneček v němž kopírující směr pohybu bosonu W. Velikost věnečku je oblastí působení silné jaderné síly. Tato interakce neboli gluon je velmi silná ve vzdálenosti kolem 10^-15 metru  od středu silové struny a její celkový dosah je do 10^-13 metru. Vrstva strun gluonů však při vzniku silně podléhala interakcím s obdobnými sousedními základy kvarků. Byla proto nestabilní. Tvořila kvark gluonové plazma. Stabilitu získala při snížení teploty v důsledku rozpínání vesmíru. Rovněž gluony vytvářejí indukované fotony. Jako indukovanou částici silné jaderné síly hledáme částici s energií mezi elektronem a neutrinem  tedy kolem 10² eV/c² . Jedná se tedy o kvanta tvrdého záření.