Vznik a vlastnosti indukovaných interakcí - vztah hmoty a vědomí

Tvar oblastí jednotlivých základních interakcí v kvarku

Tmavě hnědá – oblast silových gravitačních strun (účinný dosah do 10-21 m)

Tmavě oranžová - oblast strun slabé interakce (účinný dosah do 10-18  m)

Světle oranžová – oblast strun silné interakce (účinný dosah do  10-15m) 

 Světle žlutá – oblast elektromagnetické interakce (účinný dosah 10-12 m)

Poznámka :
Obrázek je pouze schématem. Ve skutečnosti je každá vyšší (větší) oblast přibližně 1 000 x větší než předchozí.

Interakce v kvarku - boční pohled na energetické základy interakcí (bez indukoných fotonů)

Při všech těchto přeměnách platí zákon zachování hmoty a energie. Můžeme ho však rozšířit takto. Při vzájemných přeměnách interakcí zůstává jejich celkový součet energie nezměněn. K přeměnám interakcí při rozpínání vesmíru  skutečně dochází. Jak dále uvidíme. Gravitace odštěpila slabou jadernou interakci a gravitony. Slabá jaderná interakce odštěpila silnou jadernou interakci a neutrina. Silná jaderná interakce odštěpila  elektromagnetickou interakci, záření a neutrina. Po celou dobu trvale narůstající interakcí je gravitace.

 

  Indukované interakce

    Každá základní interakce je v podstatě rotující struna energetického vlnění. Proto se při rozpínání vesmíru od ní odštěpují závity nebo skupiny závitů. V podstatě se tak v ose jejích závitů indukují fotony energetického vlnění (dobře je to vidět na elektromagnetické cívce), které mají tím větší dosah, čím větší energii má jejich základní interakce. Jde v podstatě o jeden odštěpený závit nebo skupinu závitů ze základního energetického kvanta. U gravitace, jejíž indukované fotony  neboli gravitony vznikly v první jednotce kvantového času, přesahuje rozdíl energie základní gravitační struny a gravitonu 60 řádů. Struna slabé jaderné interakce je energeticky přibližně o 9 řádů slabší než základní struna gravitace. Navíc působí v oblasti o 3 řády větší. Proto její odvozený foton - boson má o 18 řádů větší sílu než graviton.  U silné energetické interakce je to podobné. Jeho odvozená struna - gluon má o 18 řádů větší energii než boson. U energetické struny elektromagnetické interakce a vlastního fotonu magnetického vlnění je rozdíl poměrně malý a oboje záření směšujeme do jednoho působení elektromagnetické interakce. I nejmenší částečka hmoty svými indukovanými fotony reaguje s jejím vzdáleným okolím. Přitom odštěpené neboli indukované fotony vzhledem ke své vlnové délce se odštěpují relativně dlouhou dobu - u gravitace téměř nekonečnou. 

Kvark – schéma indukovaných fotonů jednotlivých sil (energetické hladiny)

 

 

Sféra s černou výplní - gravitony
Sféra se zelenou výplní - indukované fotony slabé interakce
Sféra se žlutou výplní - indukované fotony silné jaderné interakce
Sféra s oranžovou výplní - indukovaný foton elektromagnetické interakce je levotočivý elektron nebo pravotočivý pozitron. Mají přibližně stejnou vlnovou délku jako jejich silové struny elektromagnetické interakce, takže je při hodnocení slučujeme.

Společné vlastnosti indukovaných fotonů jednotlivých sil :
- v počátcích vesmíru měly minimální energii, ale s rozpínáním vesmíru jejich síla roste.

- indukované fotony jednotlivých sil (gravitony, neutrina, UVE záření, magnetismus) působí vždy v určitém rozsahu frekvencí  a mají různý dosah

- U základních interakcí roste oblast jejich působení mezi jednotlivými silami přibližně o 3 řády a jejich energie klesá o 6 řádů, ale při skokových změnách souvisejících se vznikem nových interakcí o 12 řádů. Jejich rozměr se totiž při těchto změnách zvětšuje o 3 další řády.  U indukovaných interakcí je rozdíl energií jejich fotonů obdobný. Proto je například tak obrovský rozdíl  mezi energií základních strun gravitační interakce a gravitonů. Při hodnocení rozpínání vesmíru bude zapotřebí počítat nejen gravitaci, ale i galaktické působení jednotlivých sil samostatně.

   V počátcích vesmíru měly odštěpené neboli indukované fotony (IF) jednotlivých sil minimální energii, ale s rozpínáním vesmíru jejich síla roste. U základních interakcí je energie jejich IF nepřímo úměrná jejich energii. Jedná se totiž o jejich odštěpené závity nebo skupiny závitů.

   Indukované fotony jednotlivých sil mají obrovský dosah, který v případě gravitace dosahuje na okraj vesmíru. Po svém vzniku se šíří rychlostí světla jako jednotný závit, přičemž jejich reakce na jedné straně závitu se automaticky šíří i na druhé straně závitu. Vzhledem k mnohem větší vlnové délce IF vůči vlnové délce jejich základních interakcí zůstávají IF dlouho spojené se základní interakcí. V případě gravitace se prakticky neoddělují. Odštěpené neboli indukované fotony tak přenášejí na dálku informace, které převzaly ze svých základních kvant. Můžeme je tedy považovat za formu informačního pole nebo za formu vědomí. Stále však zůstávají souhrnem odštěpených neboli indukovaných fotonů objektu, ze kterého vzešly.

   Informační pole vesmíru je souhrnem všech IF, jejich skupin a vědomí. Indukované fotony mají podobně jako hmota snahu sdružovat se a tvořit tak organizované skupiny. Vědomí je organizovaná skupina IF jednoho živého objektu. Svými rozměry přesahuje velikost živého objektu a tvoří kolem něho obal někdy zvaný aura. Informace v ní obsažené však dokážou přečíst pouze bytosti s aurou o podobných vlnových délkách.

   Jednotlivé atomy živé i neživé hmoty neustále vyzařují a přijímají IF všech sil, přičemž intenzita jejich příjmu a vyzařování závisí na teplotě a je u každé interakce jiná. Největší je za běžné teploty u elektromagnetické síly a nejmenší u gravitační. Bez neustálého příjmu IF na určitých frekvencích by se žádná hmota nemohla na venek projevovat zjistitelnou formou, tj. vyzařováním a silovým působením. Jednalo by se o temnou hmotu s nulovou energií. Ta však v reálném vesmíru nemůže existovat. Jají existence by byla možná pouze za hranicí vesmíru mimo dosah všech IF. V tom případě by však vesmír nemohla ovlivňovat.

     U živých bytostí je intenzita vyzařování a přijímání IF v oblasti elektromagnetické síly řádově vyšší než u neživé hmoty a je soustředěna z velké míry do oblasti mozku. Proto je možné vzájemné předávání zejména elektromagnetických IF (čtení myšlenek) mezi jednotlivými bytostmi a v omezené míře i mezi částicemi neživé hmoty. Souhrn indukovaných elektromagnetických fotonů za objekt můžeme v podstatě považovat za vědomí, protože IF v sobě mají zakódované informace o hmotné části objektu, který je vyzářil, reagují s podobnými IF jiného objektu a tuto reakci přenášejí na hmotnou část objektu. Vědomí tak ovládá hmotu. Hmota nemůže bez vědomí existovat. Vědomí však může určitou dobu bez hmoty existovat volně v prostoru. Bez zakotvení na hmotných částicích však postupně ztrácí energii až se rozpadne na jednotlivé fotony. Zkoumání vědomí živých bytostí v praxi však většinou nebere v úvahu, že vznik IF vědomí způsobuje v živém organizmu chemické vzruchy, fotony elektromagnetického vlnění, ale částečně i ostatní síly. Tím se vznik a působení vědomí zamlžuje.

Vlnová a částicová povaha světla

Se stavbou hmoty souvisí i vysvětlení otázky,zda světlo má vlnovou nebo částicovou povahu. Základem vysvětlení je stavba kvarků. Základ kvarku obsahuje energetické základy všech sil, je ucelený a má tedy částicovou povahu. Jednotlivé síly odštěpují závity nebo skupiny závitů. Vzhledem k jejich o mnoho řádů větší velikosti odštěpování fotonů trvá poměrně dlouho. K odštěpeí závitu nebo skupiny závvitů dochází až v okamžiu, kdy rozdíl energie příslušného energetického základu a okolí odpovídá velikosti odštěpovaného kvanta. Odštěpované (indukované) fotony se do odštěpení chovají jako vlny. Po odštěpení již mají částicovou povahu. Záleží tedy na tom, v jakém okamžiku a v jaké vzdálenosti od původního kvarku nebo atomu měříme.