Energie potenciální - sjednocení sil
Pro zkoumání vesmíru na velikých vzdálenostech je však důležitější statická neboli potenciální složka jednotlivých sil. Ta se pozorovatelně projevuje až na velkých vzdálenostech - ve slunečních soustavách, galaxiích a v celém vesmíru. Čím vyšší soustava to je, tím větší podíl potenciální energie vůči středu vesmíru i vůči středům jednotlivých útvarů vytváří a tím větší je i nárůst její síly. Při detailních výpočtech bude zapotřebí nárůst tohoto dálkového působení brát v úvahu.
V běžné praxi vypočítáváme podle Keplerových zákonů vzájemné gravitační působení jednotlivých těles a pro pozorovatelné pohyby planet, hvězd a galaxií dosahujeme dostatečnou přesnost výpočtů. V žádném případě však do soustavy výpočtů nezahrnujeme střed vesmíru. Teprve v tomto případě bychom si uvědomili, že jednotlivá hmotná tělesa mají kromě energie kinetické také energii potenciální neboli gravitační, která je tím větší, čím dále od středu vesmíru se hmotné těleso nachází. Je to logické. S rozpínáním vesmíru klesá teplota vesmíru, což je vlastně pokles kinetické energie hmotných částic i záření. Tato energie nemizí, ale stává se potenciální neboli přitažlivou energií hmotných částic i záření. To je hledaná temná hmota a energie - při hodnocení galaxií je to zdánlivě chybějící (temná) hmota v při hodnocení vesmíru zdánlivě chybějící (temná) energie . V konečné fázi rozpínání a otáčení vesmíru budou mít hmotné částice i záření nízkou ale nenulovou kinetickou energii, budou se pohybovat téměř po kružnici a vlivem velmi vysoké potenciální energie (gravitace) se při pozvolném otáčení překlopí na smršťování vesmíru.
Je dobré si uvědomit, že jsme přibližně v desetině doby rozpínání vesmíru (viz stať Kvantový prostor a čas) a že do konce rozpínání vesmíru i gravitace tímto poměrem zvětší svou velikost, takže gravitační síla pro opětné smršťování vesmíru bude dostatečná.