Zrychlené rozpínání vesmíru
Při podrobnějším rozboru zjistíme, že předpoklady kosmologického principu, Weylova postulátu i stálé jasnosti supernov typu 1a jsou chybné.
K určení vzdálenosti slouží jako jakési standardy (majáky) supernovy typu 1a. Tyto supernovy vznikají v soustavě hvězdy a bílého trpaslíka, kdy hmota hvězdy se pomalu přelévá na bílého trpaslíka. Když tento bílý trpaslík dosáhne 1,4 hmotnosti slunce, gravitačně se zhroutí a při slučování jader uhlíku a kyslíku až na jádra niklu, kobaltu a železa hvězda vybuchne. Je předpoklad že výbuch má vždy stejnou jasnost a že z poklesu jasnosti lze vypočítat vzdálenost objektu. Rychlost vzdalování objektu se vypočítá z posunu spektrálních čar, takže výpočtu rychlosti vzdalování objektu od nás nic nebrání. Byly tak zjištěny objekty vzdalující se rychlostí nižší než odpovídá rovnoměrnému rozpínání vesmíru, objekty vzdalující se shodnou rychlostí a mezi nejvzdálenějšími jsou objekty vzdalující se rychleji než odpovídá rovnoměrné rychlosti rozpínání vesmíru. Z toho je usuzováno, že zhruba od poloviny stáří vesmíru se vesmír rozpíná rychleji než dříve a že je tedy předpoklad jeho postupného rozplynutí.
Z předchozí stati je zřejmé,že s narůstáním rozměrů vesmíru se zvětšují i rozměry energetických strun gravitace a vzrůstá i síla gravitonů. V prvních fázích hmotného vývoje vesmíru se muselo v bílém trpaslíkovi nahromadit více hmoty (hmotných částic), aby se pod tíhou gravitace zhroutil a následně vybuchl. Jednalo se převážně o vodík. Výbuch pak byl sice jasnější než u supernovy typu 1a v naší blízkosti, ale efekt růstu gravitace jej překryje. Vzniklá supernova typu 1a je až o desítky procent blíže než by odpovídalo její vzdálenosti vypočtené z hodnocení podle konstantní jasnosti supernov typu 1a. V oblastech vzdálenějších od centra vesmíru než my je naopak k výbuchu bílého trpaslíka zapotřebí podstatně méně hmoty. Hmotu však ve větším množství tvoří kyslík a uhlík. Vzniklá supernova typu 1a je jasnější, ve spektru má mnohem více těžších prvků a efekt růstu gravitace tak posun spektrálních čar navyšuje. Supernova 1a se jeví dále než ve skutečnosti je. Možné rozdíly jsou v mnoha desítkách procent.
Jednoduchým rozborem jasnosti supernov typu 1a nelze doložit údajně zrychlené rozpínání vesmíru v současné době. K objektivnímu posouzení, zda se vesmír rozpíná pomaleji nebo rychleji, je zapotřebí metodu výpočtů podle výbuchu supernov typu 1a upřesnit. Přesnější výpočet si vyžaduje přijmout centrálně symetrický model vesmíru, určit kdy a kde supernova typu 1a vznikla, v jakém byla postavení vůči nám a jaké bylo procentové složení prvků bílého trpaslíka, který takto explodoval.
Důsledek kvantového rozpínání vesmíru si můžeme ukázat na příkladě galaxie, která má přibližně stejný počet hvězd a je dvakrát blíže ke středu vesmíru než my. Její poměrná stabilita se v prvním přiblížení počítá podle vzorečku pro kinetickou energii rotující koule W = 1/5*m*r2 kde m…průměrná hmotnost a r…poloměr galaxie V tomto případě má uvedená galaxie při uplatnění principů kvantového vesmíru 2x menší hmotnost než stejně velká galaxie v naší blízkosti. Rovněž poloměr galaxie je poloviční. Galaxie bližší středu vesmíru má dle našich měřítek 8x menší kinetickou energii a teoreticky by mohla obsahovat až osmkrát více hvězd, aniž by se rozpadla. I osmkrát větší galaxie blíže středu vesmíru může udržet svou stabilitu. Dále z toho vyplývá, že s rostoucí vzdáleností od středu vesmíru a rovněž s rozpínáním vesmíru klesá maximální velikost stabilních galaxií i hvězdných planetárních soustav.