Vznik a stabilita hmoty

     V kvarcích spolu  neustále vzájemně reagují vrstvy strun bosonů W, silných jaderných sil neboli gluonů a elektromagnetických sil neboli elektrických nábojů. U silných interakcí má barva a u slabých interakcí má vůně stejnou úlohu jako elektrický náboj u elektromagnetických interakcí. Mají  podobnou strukturu. Stabilní nukleon musí být  vyrovnaný v oblasti silných a slabých jaderných sil i elektromagnetických interakcí. Jinak řečeno v oblasti slabé interakce musí mít vyrovnané vůně, v oblasti silné interakce musí být barevně neutrální a v oblasti elektromagnetických sil musí mít celočíselné náboje.

    Při rozpínání vesmíru se průměr oblasti, ve které se kvark pohybuje, zvětšuje  pomaleji v každém rozměru než se rozpínají volné fotony a neutrina. V každém stupni (gravitační, slabá, silná a elektromagnetická interakce) o polovinu pomaleji. Tím vzniká mezi kvarkem a jeho okolím rozdíl energií, který se po čase vyzáří a kvark tím klesne na nižší energetickou hladinu. Tímto způsobem se nejvýše energetické kvarky  top a bottom přeměnily na středně energetické kvarky charm a strange a poté na současné kvarky  up a down. Při těchto přeměnách došlo ke změnám poměru energie gluonů a kvarků a ke změnám v poměrné vzdálenosti jejich působení. Jestliže u kvarků charm a strange byl poměr poloměru dráhy původních kvarků a gluonů 10⁶, u kvarků up a down a jejich gluonů 10⁵ a nadále se pomalu zmenšuje, přičemž jejich absolutní rozměr se zvětšuje. Zvětšování rozměrů je pro nás nepozorovatelné, protože jedna kvantová jednotka času představuje v současné době deset miliard roků a zvětšení rozměrů kvarků na jejich dvojnásobek by trvalo přinejmenším dvě miliardy roků.     

     Stabilní uspořádání protonů nebo neutronů složených ze 3 kvarků si lze představit pouze tak, že kvarky v nich jsou silně excentrické a jejich gluony se téměř sdružují a rotují na ustálených hladinách se stejným sklonem jako jejich vlastní fotony obíhajícího kvarku. Sklon diskovitých hladin kvarků v protonu nebo neutronu může být blízký 120 stupňům. 

     Jádro atomů je tvořeno protony a neutrony, které podléhají silným interakcím krátkého dosahu zprostředkovaných pí mezony (piony). V jádře atomu se protony a neutrony opět pohybují po spirálových drahách orbitů s,p,d,f  v oblasti o rozměru kolem 10^-15 metru, přičemž spirály „větších“ neutronů jsou lehce podsunuté pod dráhy příslušných protonů. Spirály protonů  se proto více vyskytují v povrchových vrstvách jádra. 

Neúplně zaplněné orbity znamenají, že příslušný orbit je nesymetrický a tedy méně stabilní. Nesymetričnost se projevuje deformací jádra atomu, ale ještě více se projevuje deformací elektronového obalu prvku. Dalo by se říci, že atom pak vypadá spíše jako vajíčko než jako koule. Atomy prvků, které mají zcela zaplněné jednotlivé orbity jsou nejsymetričtější a tedy nejstabilnější. To jsou atomy vzácných plynů. Atomy prvků se sudým počtem protonů a  neutronů jsou všeobecně stabilnější než atomy prvků s lichým počtem protonů a neutronů.

     Složitější je situace u atomů s přebytkem neutronů. V nich neúplně zaplněný vnější orbit  neutronů velice silně zvyšuje nesymetričnost jádra atomu a tím i jeho nestabilitu. Pokud je nesymetrický i orbit protonů v jejich těsném sousedství  tím, že je v něm lichý počet protonů, je izotop  velice náchylný na změny.  Je to dáno zejména tím, že stejně nesymetrické atomy na sebe vzájemně působí a spirály obíhajících protonů a neutronů (i elektronů) se ohnou do stavu s nejnižší energií. V případě atomů s lichým počtem neutronů a protonů dochází k tomu, že nesymetričnost je tak veliká, že dojde ke kvark gluonovému přechodu a jeden neutron se přemění na proton, elektron a antineutrino. Izotopy prvků s přebytkem neutronů a současně s lichým počtem neutronů tak přemění na izotop jiného prvku, což je přirozená radioaktivita prvků nebo při větší než 50 %-ní koncentraci lichých izotopů prvků s přebytkem neutronů a v nadkritickém množství mohou vyvolat termonukleární  řetězovou reakci neboli atomový výbuch. U stabilních symetrických atomů je vazebná síla elektronu v kvarku down  tak veliká, že se elektron  za teplot řádově do miliónu stupňů Kelvina nemůže od kvarku oddělit a neutron zůstává stabilní tak jako proton.

     Také působením vnějších vlivů teploty a tlaku nebo silného elektromagnetického pole o určitých frekvencích se jádra deformují, přičemž nejvíce se deformují jádra s přebytkem neutronů a s lichým počtem protonů. Oběhová sféra silných jaderných sil v atomech s lichým počtem neutronů se může při jejich setkání  protáhnout tak, že se takové atomy spojí. Takové jádro zaujme totiž tvar kapky na oblé části s protony a v ocásku bez náboje. Tak dochází k elektrostatickému odpuzování čel kapek a spojení ocásků, což je začátek jaderné fůze. Během fůze se část pí-mezonové kvazikapaliny jádra odpaří a odnáší uvolněnou energii a zprostředkuje vznik kvark-gluonového pole dalekého dosahu. Při jaderné fůzi se mimo jiné uvolňuje záření o velké vlnové délce cca 10^-1 metru. Toto záření dokáže ovlivnit neurony  i ovlivnit UIP (univerzální informační pole), případně může být samo nositelem informací UIP. To by mohlo vysvětlit ovlivňování mozkové činnosti dalekého dosahu. Pokud ovlivňujeme atomy silným elektromagnetickým polem o určitých frekvencích, může dojít k přeměně protonů na nejvyšších drahách na neutrony a tím dochází k  transmutaci prvků.