Vznik elektromagnetismu
V další fázi vývoje vesmíru v kvantovém čase 33 (10-10 sekundy) a energii 102 GeV se podobným způsobem ustálila elektromagnetická interakce, která vytváří elektrické náboje obsažené ve všech hmotných částicích. Náboj je spirálové relativně dlouhovlnné kvantum ve vnější vrstvě základních hmotných částic, jehož natočením vůči dalším fotonům spirálového vlnění toho druhu je dán celkový náboj hmotné částice. Náboj tedy může být chápán jako kladný (pravotočivý pozitron) nebo záporný (levotočivý elektron) podle toho jaký má směr otáčení jeho spirála a v jakém je natočení (sklonu) vůči ostatním hmotným částicím. To je dané uspořádáním o nejnižší energii. Počet obtočení potřebných k rozmotání elektromagnetické struny ovíjející svinuté rozměry je jmenovatelem zlomků určujících povolené elektrické náboje strunných vibrací.
V základní konfiguraci kvarku je kladný náboj ve výši +2/3.To platí pro kvarky up i down. U kvarku down však je tento kladný náboj překryt na vyšší hladině drženém náboji elektronu ve výši -1, který není stíněn vlněním na vyšší hladině. Proto má elektrický náboj dalekosáhlý účinek.
Náboj si můžeme představit jako samostatné silové kvantum kroužící ve spirále kolem oblasti silné jaderné interakce, přičemž má přibližně o tři řády větší průměr. Levotočivý je elektron a pravotočivý je kladný pozitron. Vznikaly již při dělení VVE strun na gluony vznikajících kvarků a několik kvantových jednotek času trvalo než se ustálily.
Magnetická (elektromagnetická) síla vzniká vytvořením indukovaných fotonů elektrických nábojů. Indukované fotony elektrických nábojů mají mnohem větší velikost než kvanta elektrických nábojů. Oproti ostatním silám je však rozdíl jejich velikosti i množství energie jejich základních kvant elektřiny nejmenší a v současné hmotě se je kolem 3 řádů. Proto je běžně slučujeme pod pojem elektromagnetismus.