Vznik vesmíru
Diskusi o tom, zda počátkem "našeho" vesmíru byl velký třesk nebo zda existovala inflační fáze vývoje vesmíru, lze jednoduše vyřešit, pokud připustíme existenci univerzálního energetického pole. Ještě před vznikem našeho vesmíru existovalo a dosud existuje univerzální energetické pole nazývané někdy Univerzum. Je složené z ultra vysoce energetických pravo- a levotočivých energetických strun (UVE kvant), které mají zcela náhodný směr pohybu. Vzhledem k tomu, že Univerzum z našeho hlediska nemá žádný střed ani orientační bod, je bezrozměrné a bezčasové. Nemůžeme v něm ani jednoznačně definovat, která energetická struna má kladnou a která zápornou energii.
Tato kvanta energie se při svém pohybu občas srazí a vytvoří složené kvantum. Při srážce energetických kvant o stejné točivosti vznikne složené kvantum o vyšší energii. Energie sdružovaných kvant tak narůstá až do velmi vysokých hodnot kladných a záporných energií. Při srážce levotočivých a pravotočivých kvant energie se složené kvantum rozdělí na množství méněenergetických pravo- a levotočivých kvant energie. Kombinací obou typů srážek energetických kvant se vytvoří rovnováha mezi vznikem a zánikem těchto energetických kvant. To je rovnováha ve výši jejich průměrné energie, která je nulová. Druhou rovnováhou je rovnováha v celkovém momentu hybnosti pravotočivých i levotočivých kvant energie. Ta zaručuje nulový moment hybnosti univerzálního energetického pole. Na čas přitom nemusíme hledět, protože ten pro ně neplyne a je tedy zcela nepodstatný.
Při vzniku vesmíru se z našeho hlediska v jednom okamžiku „několik“ ultra vysoce energetických strun (UVE kvant) o energii přes 1029 elektronvoltů složilo neobvyklým způsobem – do kruhu nebo spíše koule o rozměru přibližně 10-35 metru. Vzhledem k silám, které se tím vytvořily, nabalily na sebe množství dalších UVE strun. Je reálný předpoklad, že jednotlivé energetické struny do počáteční složené struny přicházely z různých směrů a určily tak od počátku 2 rotace vznikající složené struny - rotaci v kruhu přecházející v rotaci ve spirále ve směru pohybu a rotaci strun v rovině kolmé na směr pohybu. Vzhledem k tomu, že s malými výjimkami planety, sluneční soustavy i galaxie mají levotočivý směr otáčení, můžeme reálně předpokládat, že v počátečním klubíčku energie převažovala levotočivá UVE kvanta energie, která se později stala základem levotočivé hmoty.
Tím, že energetická kvanta rotovala kolem společného středu a spirálově se rozpínala, vytvořila základ pro časovou posloupnost od společného vzniku. Tak se vytvořil začátek našeho vesmíru a od té doby se vesmír neustále rozpíná. Vznikem jednotného středu pro všechna energetická kvanta v tomto klubíčku energie vznikl počátek času, který plyne stále jedním směrem až do ukončení rozpínání vesmíru. Tento čas má však nelineární charakter. S rozpínáním vesmíru se jeho dílky charakterizované vlastnostmi kvant zvětšují úměrně s tímto rozpínáním. Tak zůstává vnitřní frekvence energetických kvant a jejich rychlost stejná po celou dobu rozpínání vesmíru a vzniklý čas pro ně plyne konstantně.
Kdyby se počáteční energetické klubíčko neotáčelo, jednotlivá kvanta by se opět rozprchla a žádný vesmír by nevznikl. Zde si musíme uvědomit, že jednotlivá energetická kvanta na sebe působí tím, že se protínají plochy jejich závitů. Jestliže se počáteční energetické klubíčko otáčelo, protínaly se závity jednotlivých energetických kvant a tato kvanta na sebe působila silou, kterou směle můžeme nazvat gravitační. Zústaly silově spojené a vytvořily tak základ vesmíru. Z tohoto důvodu byla energetická kvanta vzniklá rozpadem původního složeného kvanta přitahována ke středu tohoto otáčení, nemohla se plně odpoutat a rozpínání vzniklého vesmíru probíhalo převážně natahováním jejich vlnových délek. Nemůžeme si však představovat, že vesmír se rozpíná stálou rychlostí. Průběh rozpínání je přes svou logickou jednoduchost komplikovanější, jak uvidíme později.
Při vzniku hmoty jsou energie rotací tím nejdůležitějším faktorem. Musíme si totiž uvědomit, že nejenergetičtější kvanta měla nejmenší velikost a při rotaci spojené s rozpínáním počátečního klubíčka energie se energie potřebná pro vznik dalších stupňů vývoje energie pronikavě o mnoho řádů snižuje a jejich velikost odpovídajícím způsobem zvyšuje. Přitom se zákonitě na příslušném energetickém stavu při určité teplotě vydělily interakce a později hmota, protože vážou přesně energii potřebnou na vnitřní a vnější rotace a vibrace daných stupňů.
Je však velikým problémem otáčení vesmíru prokázat, protože každý atom hmoty i kvantum záření uvnitř vesmíru se otáčí s ním a každé přímé měření tak prokáže, že se vesmír neotáčí. Otáčení můžeme prokázat pouze nepřímo z fyzikálních projevů, které otáčení vesmíru způsobuje. Jedním z nepřímých důkazů je plochost vesmíru. Kdyby se vesmír neotáčel, musel by mít přibližně kulový tvar. Dalším nepřímým důkazem je pozorované levotočivé otáčení všech stupňů hmoty ve vesmíru. Kdyby se vesmír neotáčel, muselo by levotočivých a pravotočivých galaxií být přibližně stejně. Dalším nepřímým důkazem je homogenita vesmíru. Kdyby se vesmír neotáčel, jednotlivé nehomogenity v počátečním stavu by nikdy nemohly vzájemně reagovat a z nich vzniklé vyšší celky by měly odlišné vlastnosti. Jednalo by se o jednotlivé odlišně se chovající vesmíry.
V této souvislosti nás zajímá, jaké vlastnosti měla energetická kvanta počátečního vesmíru. V prvním přiblížení si kupodivu vlastnosti počátečních UVE kvant můžeme poměrně jednoduše z oficiálních změřených dat vypočítat. Frekvenci nejenergetičtějších kvant vypočteme z minimální měřitelné délky dané Poissonovou konstantou l=10-35 metru podle vzorce frekvence f = c/l
f= 2,98*108 /10-35 = 2,98*1043 Hz
Jejich energii je násobkem Planckovy konstanty h=6,626*10-34 kg*m2/s a frekvence f ze vztahu E = h*f
E = 6,626*10-34*2,98*1043
E = 1,975*1010 Joule = 1,233*1029 eV
UVE struny vznikajícího vesmíru měly v našich konstantních jednotkách frekvenci 2,98 * 1043 Hz a energii 1,233*1029 eV .
Jejich energie nebyla nekonečná. Pro nekonečno není v reálném vesmíru místo.
Můžeme spočítat i dobu rozpínání vesmíru. V prvním přiblížení můžeme vyjít ze vzorce pro výstup tělesa nebo i energetického kvanta v gravitačním poli T = c/G, kde c je rychlost světla a G vesmírná gravitační konstanta.
T = 2,98 * 108 / 6,67 * 10-11
T = 4,496 * 1018 sec. = 143 miliard roků
Tento výpočet platí v rovnoměrném gravitačním poli. Vzhledem k postupnému nárůstu gravitace ve vesmíru a otáčení vesmíru je nutno tento výpočet upřesnít. Maximální poloměr rozpínání vesmíru při rostoucí gravitaci a otáčení vesmíru bude menší než 80 miliard světelných roků.
Sdružování UVE strun a jejich následný rozpad jsou častější než uvedené desítky miliard roků. Velice podstatnou vlastností je však celková energie těchto sdružených strun. Jestliže je například 2x menší než v „našem“vesmíru, vytvoří se několikanásobně menší množství vodíku a později prvotních velkých vodíkových hvězd. Důsledkem je vznik velice malého množství těžších prvků, které nedává možnost vzniku planet s pevným nebo alespoň kapalným povrchem a tím ani vzniku života alespoň trochu podobnému našemu. Při dvojnásobném množství energie v původním klubíčku by vzniklo mnohem více jader vodíku a následně i těžších prvků. Vývoj vesmíru by se velice urychlil, ale většina hmoty by skončila v černých dírách a planetárních soustav by bylo velice málo. Při překotném vývoji vesmíru by pak vývoj a trvání vyšších forem života byly z našeho hlediska velice krátké.
Celkový nulový moment hybnosti Univerza musí být zachován. Proto prakticky okamžitě se vznikem levotočivého vesmíru vznikl pravotočivý antivesmír. Pravděpodobně nebude kulatý. Může však tvořit osmičku v ose otáčení našeho levotočivého vesmíru. Proto nemůžeme antihmotu ve vesmíru najít.